1. Navigation
  2. Inhalt
  3. Herausgeber
Inhalt

Historie

Historický vývoj do roku 929

Knížecí průvod, Drážďany

Knížecí průvod, Drážďany
(© Dresden Werbung und Tourismus GmbH)

Mezi 4. a 6. stoletím n. l. se germánské kmeny usazené na území dnešního Svobodného státu Sasko stěhují pryč. Přibližně od roku 600 osídlují zemi slovanští Lužičtí Srbové z oblasti dnešního Polska nebo České republiky.

Markrabství míšeňské 929–1423

Po podrobení lužickosrbského kmene Daleminců zakládá německý král Jindřich I. Ptáčník v roce 929 Míšeňskou marku. Za účelem christianizace pohanského obyvatelstva vzniká v roce 968 biskupství v Merseburgu, Žiči a Míšni. V roce 1089 získávají markrabství lénem Wettinové. V souvislosti s rozšiřováním východním směrem sílí německé šlechtické a duchovní vyšší vrstvy díky nově příchozím sedlákům a měšťanům. Za markraběte Oty Bohatého (1156–1190) dochází k prvnímu hospodářskému rozkvětu. Mýcením lesů vzniká mnoho nových vesnic, převážně charakteristické lesní lánové vesnice rozkládající se podél cest, s úzkými pruhy obdělávané půdy táhnoucími se za domy a ohraničenými řadami stromů a křovin. V Krušných horách je na vzestupu hornictví, kdy zpočátku dochází k nálezům menšího množství cínu, mědi a železné rudy. První velký nález stříbrné rudy ve Freibergu vyvolá v roce 1268 vlnu nadšení, tzv. »Erste Berggeschrey«, srovnatelnou se zlatou horečkou v Americe v 19. století. Od poloviny 12. století dochází k zakládání četných měst. Jindřich Vznešený (1221–1288) z rodu Wettinů získává oblast Pleißenland, lantkrabství Durynsko a Dolní Lužici a zakládá jako nové knížectví marku Landsberg. Po ztrátě Míšeňské marky, která přešla do rukou králů Adolfa Nassavského a Albrechta Rakouského, získává markrabě Friedrich der Freidige toto území zpět v bitvě u Lucka (1307). Tím pokládá základní kámen k novému vzestupu rodu Wettinů. Jeho nástupcům se podaří získat důležitá území, mj. v Pleißenlandu, Fojtsku a Durynsku. V roce 1382 jsou wettinské državy rozděleny mezi Míšeň, Osterland a Durynsko. Avšak v roce 1407 míšeňská větev vymírá, v roce 1440 pak i větev durynská, takže wettinské země mohou být opět sjednoceny. V roce 1409 získávají němečtí magistři a studenti, kteří opustili Prahu, novou univerzitu v Lipsku.

Saské kurfiřtství 1423–1485

Jako poděkování za boj proti husitům daruje císař Zikmund markraběti Fridrichu Bojovnému v roce 1423 lénem uvolněné Sasko-wittenberské vévodství. Wettinové tak získávají kurfiřtský hlas a současně s tím přechází na wettinské země název »Sasko«. V roce 1464 se Drážďany stávají sídlem kurfiřta.

Albertinské vévodství saské 1485–1547

V důsledku Lipského dělení roku 1485 mezi bratry Ernsta (zakladatele ernestinské linie) a Albrechta Srdnatého (zakladatele albertinské linie) dochází k trvalému rozdělení wettinských držav. Ernst získává střední a jižní Durynsko, Fojtsko, větší část Osterlandu a Sasko-wittenberské vévodství s kurfiřtským hlasem a Torgau, resp. Wittenbergem jako sídlem; Albrechtovo území zahrnuje starou Míšeňskou marku, východní Pleißenland, lipskou oblast a severní Durynsko s Drážďanami jako vládním sídlem. Na rozdíl od Fridricha Moudrého z ernestinské větve, který hájí Luthera, se Jiří Vousatý z albertinské větve staví proti protestantskému učení. Teprve po jeho smrti (1539) je na albertinském území zavedena reformace. Od poloviny 15. století dávají velké nálezy rudy v Krušných horách vzniknout dalším hornickým střediskům (Schneeberg, Annaberg). V roce 1491 nachází horník Kašpar Nitzel z Frohnau vydatnou stříbrnou žílu, čímž se v horní části Krušných hor spustí »Große Berggeschrey«, a nastává tak masivní příliv lidí. Vzkvétá také obchod a řemesla. Lipsko se stává vůdčím tržním a obchodním městem ve středním Německu poté, co mu císař Maxmilián I. v roce 1497 udělí právo pořádání trhů a v roce 1507 tzv. skladištní právo (»Stapelrecht«).

Albertinské kurfiřtství 1547–1806

Vévoda Mořic, který s císařem Karlem V. porazil v bitvě u Mühlbergu (1547) ernestinského kurfiřta Johana Fridricha Velkomyslného, převádí kurfiřtský hlas a části ernestinských držav na Albertiny. Kurfiřt August získává sekularizovaná biskupství Merseburg, Naumburg, Míšeň a Fojtsko. Poslední velké územní zisky si Saské kurfiřtství připisuje ve třicetileté válce, kdy pražským mírem (1635) připadají Sasku markrabství Horní a Dolní Lužice, zastavená v roce 1623. V průběhu třicetileté války je však Sasko silně zpustošeno a po vestfálském míru (1648) ztrácí v rámci říše stále více na významu. V roce 1656 se od Saského kurfiřtství oddělují jako samostatná knížectví tři boční linie Zeitz, Merseburg a Weißenfels, avšak následkem vymření připadnou do roku 1746 zpět hlavní linii. Za kurfiřta Fridricha Augusta I. (»Augusta Silného«) nabývá Saské kurfiřtství opět na politické váze. Tento kurfiřt přestupuje na katolickou víru a v roce 1697 je korunován polským králem. Katolický kurfiřt tak vládne převážně protestantskému obyvatelstvu. Sasko-polská unie pokračuje i za vlády jeho syna a nástupce Fridricha Augusta II. (jako polský král: August III.). Augustovi Silnému a jeho potomkům vděčí saské hlavní město Drážďany za četné skvostné stavby a poklady, jakož i za svou pověst »Florencie na Labi«. Za jeho vlády je v roce 1710 založena míšeňská porcelánová manufaktura. Sedmiletou válku Sasko v roce 1763 prohrává, důsledkem je ztráta polské koruny. Následky války se zemi daří rychle překonat, manufaktury opět vzkvétají, především textilní řemesla v Saské Kamenici a okolí. Z Lipska se během 18. století stává centrum německého knižního obchodu a nakladatelské činnosti.

Saské království 1806/15–1918

Po porážce Pruska Napoleonem uzavírá Sasko s Francií v Poznani mír (1806), přistupuje k Rýnskému spolku a je odměněno získáním královského titulu. Během kontinentální blokády vzniká řada mechanických přádelen, čímž v Sasku začíná industrializace. Král Fridrich August I., který do poslední chvíle trvá na spojenectví s Napoleonem, je po bitvě národů u Lipska (1813) zajat znepřátelenými spojenci a donucen k postoupení více než poloviny svého území Prusku. Východní Horní Lužice je přičleněna k provincii Slezsko, Dolní Lužice k provincii Braniborsko, zbývající území k provincii Sasko. Ostatní části Saského kurfiřtství připadají Sasku-Výmarsku. Po revolučních nepokojích v září 1830 získává Sasko v roce 1831 ústavu. Díky reformám dochází za konstituční monarchie k obnově státní správy, rozvoji měst a zemědělství i lidových škol. Výstavbou železnic a nasazením parních strojů pokračuje dále industrializace. Během březnové revoluce v roce 1848 se král nejprve podvoluje demokratickým požadavkům, avšak v roce 1849 nechá s pruskou pomocí krvavě potlačit květnové povstání v Drážďanech. Po porážce ve válce v roce 1866 musí Sasko přistoupit k Severoněmeckému spolku a rokem 1871 se stává součástí Německého císařství, jehož federální struktura mu však stále ještě zajišťuje určitou samostatnost. V 19. století se Sasko vyvíjí ve výrazný průmyslový stát. Je nejhustěji osídlenou zemí v Evropě. Založením Všeobecného německého dělnického spolku Ferdinandem Lassallem v roce 1863 se Lipsko stává kolébkou německého dělnického hnutí.

Svobodný stát Sasko 1918–1945/ Země Sasko 1945–1989

Během listopadové revoluce v roce 1918 král Fridrich August III. abdikuje. Sasko se stává Svobodným státem a získává v roce 1920 demokratickou ústavu. V saském zemském sněmu je vedoucí silou strana SPD, která až do roku 1929 za obtížných hospodářských a politických podmínek určuje předsedu vlády. V letech 1929–1933 vládnou Sasku konzervativní strany. V roce 1933 po nástupu národních socialistů k moci je Sasko jako samostatný svobodný stát zrušeno a podřízeno říšskému místodržícímu. Parlamentní demokracie je zrušena. Ve 2. světové válce utrpí Sasko těžké ztráty na lidských životech a kulturních statcích. Symbolem válečných hrůz je zejména zničení Drážďan s kostelem Frauenkirche (13.–15. února 1945). Od roku 1945 spadá Sasko, k němuž jsou po novém vymezení hranic podél Odry a Nisy přičleněna území Zhořelecka a Hoyerswerda, odtržená v roce 1815, pod kontrolu sovětské okupační moci. V roce 1949 se Sasko stává jednou ze zemí NDR. Kvůli posílení centralistických struktur jsou v roce 1952 země NDR zrušeny. Sasko je rozděleno na regiony Saská Kamenice (od roku 1953 Karl-Marx-Stadt), Drážďany a Lipsko, menší území jsou připojena k regionům Chotěbuz a Gera. Města Zhořelec a Nízké se 17. června 1953 stala saskými centry národního povstání, které však bylo také zde krvavě potlačeno. Počátkem 80. let vycházejí ze Saska v podobě mírových demonstrací »Schwerter zu Pflugscharen«( »Meče v motyky«), »Sozialer Friedensdienst« (»Sociální služba míru«) a»Dresdner Friedensforum« (»Drážďanské mírové fórum«) důležité impulsy pro vznik mírového hnutí a opozice v NDR.

Svobodný stát Sasko od roku 1990

Mírovou revolucí v roce 1989, která se z Lipska, Plavna a Drážďan rozšířila do celé NDR (tzv. pondělní demonstrace), končí vláda SED. 3. října 1990 opět vzniká Svobodný stát Sasko, složený z regionů Lipsko (bez okresů Altenburg a Schmölln), Saská Kamenice a Drážďany a z okresů Hoyerswerda a Weißwasser, které v minulosti náležely k Chotěbuzskému regionu. Přistoupením NDR k Základnímu zákonu, tzv. »Grundgesetz«, se Sasko stává jednou ze zemí Spolkové republiky. 27. října 1990 volí zemský sněm prof. Dr. Kurta Biedenkopfa prvním saským předsedou vlády po politickém převratu. V roce 1992 získává země novou ústavu. Od 24. května 2008 je předsedou vlády Svobodného státu Sasko Stanislaw Tillich

Marginalspalte


Illustration

© Institution