1. Navigation
  2. Inhalt
  3. Herausgeber
Inhalt

Politický vývoj do roku 1815

Počátky saských dějin

V roce 929 nechává král Jindřich I. postavit uprostřed slovanského území hrad, který má zajistit ochranu pro začínající německé osidlování. Tak vzniká Míšeňská marka, kolébka Saska. O 160 let později začíná 800leté panování rodu Wettinů. Sasko se rozrůstá a po prvním rozkvětu hospodářství a kultury dochází k rychlému vzestupu obchodu a řemesel stará především v důsledku rozvoje hornictví.  Ze Saska se stává jedna z nejbohatších německých zemí. Třicetiletou válkou však země silně utrpěla a ztrácí na významu. Za vlády Augusta Silného ovšem Sasko zažívá hospodářský a kulturní rozkvět, který se projevuje mimo jiné v drážďanských barokních stavbách a založením míšeňské porcelánové manufaktury (1710). V roce 1813 bojuje Sasko v bitvě národů na straně Napoleona, prohraje a na Vídeňském kongresu musí přijmout těžké územní a populační ztráty. Sasko se stává členem Německého spolku. 

5. stol. př. n. l. Příchod germánských kmenů na území dnešního Saska.

1.–6. stol. př. n. l. Saskému území vládnou Hermundurové, některé části západního Saska patří k Durynské říši.

kolem roku 600 Zemi osidlují slovanští Lužičtí Srbové z oblasti dnešního Polska nebo České republiky.

929 Po podrobení lužickosrbského kmene Daleminzerů zakládá saský vévoda a německý král Jindřich I. Ptáčník Míšeňskou marku. Jako předsunutou stráž německého osídlení uprostřed slovanského území nechává na náhorní rovině u Labe (na místě dnešní Míšně) postavit hrad.

967 Jindřichův syn Ota I. zakládá Míšeňské biskupství. Nastává období silné christianizace Lužických Srbů.

1089 Hrabě Jindřich I. z Eilenburgu získává Míšeňskou marku lénem. Tím začíná 800leté panování rodu Wettinů na saském území. V souvislosti s rozšiřováním východním směrem sílí německé šlechtické a duchovní vyšší vrstvy společnosti díky nově příchozím sedlákům a měšťanům. Dnešní míšeňský region se stává jádrem Saska.  

od 12. století Za markraběte Oty Bohatého (1156–1190) dochází k prvnímu hospodářskému a kulturnímu rozkvětu.

1165 Lipsko získává městské právo, v roce 1216 následuje Saská Kamenice a Drážďany. Hospodářský rozvoj přitahuje četné přistěhovalce a vzniká řada nových osad. První velký nález stříbrné rudy ve Freibergu vyvolá v roce 1268 vlnu nadšení, tzv. »Erste Berggeschrey«, srovnatelnou se zlatou horečkou v Americe v 19. století.

1307 Bitvou u Lucka v roce 1307 ukončují Wettinové ve svůj prospěch spory s německými císaři. Rozšiřují své panství.

1409 Studenti a profesoři, kteří se vystěhovali z Prahy, získávají v Lipsku novou univerzitu.

1423 Jako poděkování za boj proti husitům daruje císař Zikmund lénem wettinskému markraběti Fridrichu Bojovnému z Míšně Sasko-wittenberské vévodství, když tamní saský panovnický rod vymřel. Wettinové tak získávají kurfiřtský hlas (spojený s říšským maršálstvím) a současně s tím přechází na wettinské země název »Sasko«. V roce 1464 se Drážďany stávají sídlem kurfiřta.

1485 V důsledku Lipského dělení se wettinské panství rozpadá na ernestinskou a albertinskou linii. V jádro Saska se v následující době vykrystalizuje albertinská linie, která panuje nejprve v severním Durynsku a Míšeňské marce a jako své sídlo si volí Drážďany.

1517 Uveřejněním Lutherových tezí ve Wittenbergu začíná reformace. Ernestinský kurfiřt Fridrich Moudrý poskytuje Lutherovi útočiště na hradě Wartburg.

1547 Ve šmalkaldské válce poráží císař Karel V. protestantská knížata (k nim patří v dané době také ernestinská linie). Titul kurfiřtů přechází na albertinskou linii věrnou císaři.

1569 Saský kurfiřt August získává od pánů z Plauen zpět Fojtsko.

16. století Díky bohatým nálezům rudy vznikají v Krušných horách další hornická střediska. Objevení vydatné stříbrné žíly vyvolá masivní příliv lidí. Vzkvétá také obchod a řemesla. Sasko se vyvíjí v jednu z nejbohatších německých zemí.

1618–1648 V průběhu třicetileté války střídá Sasko své spojence. Zpočátku je neutrální, poté na švédsko-protestantské straně a po smrti Gustava Adolfa uzavírá v Praze mír s císařskou stranou (»pražský mír« v roce 1635), za což jsou Sasku přiznána markrabství Horní a Dolní Lužice, zastavená v roce 1623. Se Švédy je uzavřen mír až v roce 1645 v Kötzschenbroda. Během třicetileté války přichází Sasko o téměř polovinu obyvatelstva – rovněž v důsledku stále častějších morových epidemií. Země je silně zpustošena a po vestfálském míru ztrácí v rámci říše stále více na významu.

1694–1733 Doba vlády kurfiřta Fridricha Augusta I. (»Silného«), který v roce 1697 přestoupí ke katolictví, aby získal polskou královskou korunu. Země zažívá hospodářský a kulturní rozkvět, který se projevuje mimo jiné v drážďanských barokních stavbách a založením míšeňské porcelánové manufaktury (1710).

1733–1763 V Sasku a Polsku vládne Fridrich August II. Opět dochází k rozbrojům mezi Saskem a Pruskem. Na konci sedmileté války v roce 1763 ztrácí Sasko kromě vlivu a území také polskou korunu.

1806–1815 V průběhu napoleonských válek střídá Sasko opět strany. Fridrich August III. bojuje nejprve proti Francouzům, aby se v bitvě národů u Lipska (1813) – poté, co po uzavření příměří a přistoupení k Rýnskému spolku získal titul krále – přidal na stranu francouzského císaře Napoleona. Tak se dostává na stranu poražených a sám upadne do zajetí. V roce 1815 postupuje Sasko na Vídeňském kongresu dvě třetiny svého území a třetinu svého obyvatelstva Prusku a stává se členem Německého spolku.

Marginalspalte


Illustration

© Institution