1. Navigation
  2. Inhalt
  3. Herausgeber
Inhalt

Rekonstrukce a opravy

Budova ministerstva byla během druhé světové války poškozena mnohem méně, než některé jiné stavby v Drážďanech. Válkou bylo poznamenáno především západní schodiště a střecha. Po Mírové revoluci však již poměry v budově nevyhovovaly nárokům na sídlo státní vlády a jejích ministerstev. Rozhodnutí opravit budovu a nastěhovat do ní úřad předsedy vlády a Státní kancelář padlo ještě v srpnu 1990. Pro její tehdejší využití pro Ministerskou radu hovořila rychlá použitelnost a poloha budovy v centru města. Při vnějších opravách byly fasády budovy obnoveny podle původní předlohy. Na vrchol prostřední stavby byla rovněž posazena 600 kilogramů těžká zlatá koruna. Po roce 1945 byla koruna odstraněna a nahrazena holubicí míru. Zrestaurování prostor, které byly kdysi státním symbolem saského království, nebylo vyjádřením nových politických zájmů, ale bylo provedeno čistě z důvodů památkové ochrany.

Východní schodiště v průběhu oprav, 1998

Východní schodiště v průběhu oprav, 1998
(© Brožura SMF »Saská státní kancelář«)

Vnitřní interiér budovy se po Mírové revoluci nacházel ve zcela odlišném stavu. Velkorysost tohoto zařízení z doby kolem roku 1900 byla znevážena častým zastavováním prostoru. Zejména schodiště v bočních křídlech byla výrazně upravena vestavbou plenárního sálu Rady okresu Drážďan resp. výpočetního střediska. V roce 1994 nejprve zahájena rekonstrukce severozápadního křídla. O 24 měsíců později byly zahájeny práce v rámci druhého časového úseku stavby na jihozápadním křídle a v jižní části prostřední stavby. Třetí časový úsek zahrnoval obnovu severovýchodního křídla, jižního křídla a severní části prostřední stavby. V rámci čtvrtého a posledního časového úseku byla obnovena západní část budovy, kterou dnes využívá Saské státní ministerstvo životního prostředí a zemědělství.

Cílem opravy bylo jednak obnovit původní stav hlavních místností a jednak vyhovět funkčním nárokům na moderní úřad. V pozadí toho napjatého vztahu mezi původním provedením a účelností stála například živá diskuze o vybudování výtahů ve středovém prostoru budovy. Rozhodnutí padlo ve prospěch řešení architekta Sandro Graf von Einsiedela, které předpokládalo skleněné výtahy na západním a východním okraji centrálního vstupního prostoru. Před zahájením stavebních prací v roce 1990 působil centrální vstupní prostor ještě velmi temně. Prostor se podařilo rozjasnit středovým kruhovým věncem o průměru 4,60 metru a dalšími vhodnými svítidly. Zrestaurovány byly také malby s pelikány a lvy.

Velký zasedací sál »včelí úl« (vlevo) v průběhu oprav v roce 1990 a malby na stěnách (vpravo)

Velký zasedací sál »včelí úl« (vlevo) v průběhu oprav v roce 1990 a malby na stěnách (vpravo)
(© Brožura SMF »Saská státní kancelář«)

V přízemí bylo zřízeno moderní mediální středisko pro občany. Přímo z místa pod »včelím úlem« mají přítomní možnost centrálního a snadného přístupu do místnosti, která se využívá nejen ke konferencím, ale např. také jako přednášková místnost pro skupiny návštěvníků. Samotný velký zasedací sál byl pro restaurátory kvůli svému vysoce kvalitnímu provedení velkou výzvou. Bylo nutné odkrýt a obnovit vyřezávané obložení a zcela obnovit malby v podloubí, z nichž se dochovaly jen dílčí části. Díky těmto pracím se podařilo obnovit modro-zelené nástěnné a stropní malby, jež vytvářejí napínavou, ale současně příjemnou atmosféru »včelího úlu«.

Kanceláře jsou provedeny v bílé barvě. Podlahová krytina a soklové lišty odpovídají materiálům použitým na chodbách. V bývalých místnostech pokladny s trezorem v soklovém podlaží byla zřízena jídelna. Náklady na rekonstrukci a restaurování se vyšplhaly na 46,1 milionů EUR. Ještě dříve dosáhly v prvním časovém úseku stavby investice na opatření k zajištění práceschopnosti Saské státní vlády 5,1 milionů EUR.

Marginalspalte


Illustration

© Institution